Přelouč.com

Casimir Oberfeld zemřel při transportu smrti z Osvětimi, jeho ostatky jsou uložené v Přelouči. O převoz skladatelových ostatků do rodné Francie usiluje jeho syn. Sám přitom dlouhá léta nevěděl, že je hudebníkovým potomkem.

Příběh francouzského skladatele Casimira Oberfelda, který je pohřben v Přelouči, má zajímavou dohru. Nové svědectví přinesl Oldřich Pleštil z České Lípy, který zná díky shodě náhod Oberfeldova syna. Ten nyní usiluje o převoz otcových ostatků z Přelouče do Francie.

Casimir Oberfeld zahynul v lednu 1945 při transportu smrti z Osvětimi. Spolu s dalšími oběťmi byl vyhozen v Přelouči a pohřben místními lidmi na hřbitově. Tím to však nekončí. Naopak příběh začíná.

Psal se rok 1966 a Oldřich Pleštil si jako student Vysoké školy ekonomické příležitostně přivydělával tlumočením a provázením skupinek mladých Francouzů. V jedné takové skupince byl i student jménem Gregoire Dunant, jehož příbuzný kdysi založil Mezinárodní červený kříž.

Matka hodila dokument do krbu a pátrání začalo

Ještě tentýž rok se spolu noví přátelé sešli v Ženevě a znovu pak na studijním pobytu v roce 1968, kdy Pleštilovi rodina Dunantových poskytla ubytování ve Francii. „Ve druhé polovině srpna 1968 jsem u nich zažil vpád ruských vojsk do naší země. Vrátil jsem se domů, ale jim jsem to nemohl říct, protože by mě nepustili. Takovou měli starost o můj život,“ říká Pleštil.

Od té doby uplynulo mnoho let a až v roce 2009 Oldřich Pleštil kontakt obnovil. To ještě nevěděl, jaký nečekaný zvrat v Dunantově životě přišel.

„Sdělil mi, že před týdnem hovořil se starostkou Přelouče, protože po smrti matky začal prověřovat informaci o tom, že Paul Dunant není jeho biologickým otcem, ale že je jím jistý Casimir Oberfeld,“ vypráví Pleštil. To, co Gregoire Dunantovi převrátilo pohled na svět, byl v roce 2007 jím nalezený dokument napsaný původem polským, ale ve Francii dlouhodobě žijícím hudebním skladatelem Oberfeldem.

V písemnosti stálo, že se skladatel cítí být otcem syna Elizabeth, a tak se jmenovala matka Gregoire Dunanta. V té době ještě žijící nemocná matka pod návalem emocí hodila dokument do hořícího krbu a prohlásila, že je to dávná historie, se kterou se nemíní zabývat. „Odmítla mu k tomu tématu říci jakékoliv podrobnosti,“ uvádí Oldřich Pleštil, který Dunantovi po znovusetkání přislíbil podporu.

Cíl byl tehdy jasný: nalézt v Přelouči hrob, kde měly být pochovány oběti transportu včetně jeho otce.